Viděli jste někdy kouzelníka „Pokustóna“, v jehož klobouku bydleli králíci Bob a Bobek? Vidět jste jej ani nemohli, nikdy se totiž v televizi neukázal, a tak šlo pouze o hypotetický příklad, že kouzelníci tahají z klobouků bílé králíčky, a těmi pak obdarují třeba malé děti v obecenstvu.
Kouzelník Váš kouzelník je osoba velmi vyhledávaná zejména při slavnostních příležitostech, kdy máme důvod k radosti z různých životních předělů, ale kouzelníka si domů můžete pozvat i jen tak, pro radost. Uvědomujete si, že se nám v poslední době do našeho života vkrádá digitalizace, a snaží se nás odstrčit od přirozeného lidství? Někomu zřejmě zkrátka nadmíru vyhovuje, když jsme uzavření v příbytcích, pokud možno osamělí, a komunikujeme s lidmi pouze e-mailem či mobilem.
Měli bychom se ale včas vzepřít a uvědomit si, že to nejkrásnější, co v životě máme, je kromě našeho zdraví i pevné přátelství, kamarádství na život a na smrt, kdy se tito lidé nejen dobře znají, ale i často osobně navštěvují a pořádají společně různé akce. Není nad to, popovídat s i osobně, obejmout se, vzít se za ruku a užívat si přítomnost jeden druhého. A k tomu také kouzelníci přispívají, oni nám sice ukazují různé triky, které nelze snadno odhalit, ale spoléhají na to, že bude obecenstvo přítomno myšlenkově i fyzicky, bude vnímat a soustředit se a také se spontánně radovat.
Umíte si představit, že bychom kouzelnické představení absolvovali přes video jako konferenci, přenášenou na sociální sítě? Vnímáte, že je v tom cosi patogenního, nezdravého a také nebezpečného? Bez kouzelníků by byl život nudný, scházela by v něm jiskra, moment překvapení a pouhá dětská zvídavost.
Nepotřebujeme mít lexikon kouzel, co měla Saxana – dívka na koštěti, vystačíme si s občasnými triky kouzelníků, které si pozveme na svatbu, na oslavu narozenin nebo třeba jen tak, pro radost.