Kdyby vás někdo pověřil měřením stovek nebo tisíců kusů strojírenských výrobků a měli jste k dispozici pouze běžná strojírenská měřidla, jako je mikrometr a posuvné měřítko, vaše práce by byla nesmírně náročná a zdlouhavá. Možná, že byste začali přemýšlet, jak si ji maximálně usnadnit, aby to netrvalo tak dlouho a vaše pracovní efektivita byla mnohem vyšší.

Řešení ale již existuje, a to mnoho desítek let. Jmenuje se pasametr a jde o tzv. poměrové měřidlo, kdy se na něm nastaví přesná odpovídající hodnota a měří se pouze odchylky. Vy následně přikládáte jeden výrobek za druhým mezi měřicí trny a zapisujete nebo odkládáte obrobky do požadovaného prostoru.

Pasametry tedy najdou uplatnění zejména v sériové výrobě a všude tam, kde je metoda měření mikrometry velmi zdlouhavá. Ve výrobní sféře je u takovéto záležitosti zásadní právě velikost odchylky, kdy u té vyšší, než je povolený rozměrový rozsah, postačí pouze odebrat třísku v požadované odchylce, čímž pak nejsou obrobky považovány za zmetky. Zmetkem se stává jen ten, jehož odchylka je minusová, a tudíž nelze problém již obráběním napravit.

Pasametry jsou univerzální měřidla a lze jimi měřit jakékoli kovové součásti ve strojírenské výrobě, ale i v údržbě a kdekoli jinde, kde přicházíte do styku s větším počtem stejných kusů. Seznamují se s nimi již učni a žáci středních průmyslových učilišť a škol a mohou je samozřejmě využít i kutilové, nadšenci do starožitností či veteránů, kteří potřebují obrábět více shodných součástek, a to zejména tam, kde jsou ve vzájemné interakci, a kde je důležitá určitá rozměrová tolerance.

Jistou brzdou ve využívání pasametrů v praxi je jejich vyšší cena, která se již může pohybovat v desítkách tisíc korun. Stojí tedy za zvážení usnadnění práce jako takové, versus provozní náklady, které by vznikly nákupem těchto velmi přesných měřicích zařízení.

Je faktem, že v naší republice najdeme prakticky v každé rodině alespoň jednoho kutila. Ten představuje výhodu, ale mnohdy je i zdrojem stresu. V každém případě však ke své práci potřebuje nejrůznější nástroje a také další pomůcky, jako jsou nejrůznější šrouby, skoby a podobně. Těch samozřejmě existuje velké množství druhů. To platí i o vrutech, tedy šroubech, které jsou opatřeny spirálou, aby je šlo snadněji zašroubovat. Od toho je ostatně odvislý i jejich název – zavrtávají se do daného materiálu.

Jedním z těch, které v dílnách najdeme stále častěji, jsou i vruty torx. Ty se od ostatních liší především tím, že slouží ke specifickému účelu. Tomu odpovídá i materiál, ze kterého jsou vyrobeny. Jedná se o vruty do dřeva, vyrobené z nerezové oceli. A mají oproti ostatním hned několik výhod.

Tou první je, že zde není potřeba žádné předvrtávání či jiná příprava. Tento vrut je totiž samořezný, právě díky své struktuře a designu. Díky ní zajede do dřeva jako nůž do másla, a díly pevně spojí. Nemusíte tedy ztrácet čas přípravou, nehledě na prach a další odpad, který by při tom jinak vznikl.

Plusem je také to, že je možné je použít jak na vnitřní, tak i na venkovní projekty. Hodí se jak na spojení dřevěného schodiště, tak i planěk na plotě. Díky tomu jich můžete mít doma zásobu a vědět, že je využijete, kdykoliv budete pracovat se dřevem. Samozřejmě, je jasné, že tento typ vrutů bude poněkud dražší než ten klasický. V tomto případě je však potřeba říci, že se investice rozhodně vyplatí, tedy alespoň pokud chcete, aby vaše dílo vydrželo a také dobře vypadalo.

To, zda a kolik byste si jich měli koupit, závisí samozřejmě na tom, jak moc a jak často pracujete se dřevem. Také je potřeba se zamyslet, zda zrovna nepracujete na nějakém větším projektu, který bude právě dřevo vyžadovat. V takovém případě se totiž rozhodně vyplatí je koupit.

Dětská pískoviště bývají vzorem pro kreativní zábavu v exteriéru. Byla velmi oblíbená již za socialismu a i dnes se těší velké popularitě, zejména díky jejich nízkým nárokům na prostor, přijatelné pořizovací ceně, minimálním požadavkům na údržbu a jednoduché instalaci. Dětem na pískovišti nemusíte nic vysvětlovat, jednoduše je tam vpustíte a ony už si budou vědět rady. Maximálně jim můžete být vhodnou inspirací a pomáhat vytvářet požadované plastiky, anebo vysloveně začít stavět písečný monumentální hrad, jak tomu bývá na některých mořských plážích.

Co je pro pískoviště typické, je samotný písek. Fascinuje nás na něm jeho měkkost a hebkost a toto také bývá důvodem, proč se lidé do písku zahrabávají, a proč se po něm rádi povalují. Dokonce ani dospělí se nenechají zahanbit a hrají si s pískem jako malé děti, jen si vybavte scénu z filmu „Dovolená s Andělem“ s Jaroslavem Marvanem, jak se filmový hrdina Gustav Anděl zahrabal do písku na břehu jezera, aby si tu užil jeho příjemný hřejivý povrch. Kdyby na pláži byla vysypána pouze rašelina nebo obyčejná zemina, málokdo by si takové místo oblíbil pro hraní a relaxaci.

Děti mohou na dětském pískovišti detskahriste.cz trávit dlouhé hodiny, pochytají tu dostatek vitamínu D ze sluníčka a mohou tu vytvářet různé figurky a stavby z formiček nebo i bez nich. Co bychom vám však rádi připomněli, je hra naboso. Vyzout se tu z bot a hrát si bosí je nesmírně přirozené a zdravé pro každého, kdo se po pískovišti pohybuje, ostatně mít na písku obuv ani není příjemné, protože se písek snadno dostane mezi useň, stélku a pokožku, kterou pak může dráždit a poškrábat.

Bosonohá chůze na pískovišti vás pak může inspirovat k výstavbě barefoot chodníčku, který váš herní prostor doplní o další masážní prvky, prospěšná nejen pro chodidla, ale zejména pro vaše vnitřní orgány.

V dnešní době platí, že bez bazénu se prakticky žádný dům neobejde. A se stále se zvyšujícími letními teplotami se bude tento trend ještě zvyšovat. Pokud však máme bazén větší než dětský nafukovací, musíme do něj zřídit vstup. Zde se nejčastěji používá žebřík, ale existují i další varianty bazénových schodů https://www.bazenygluc.cz/bazenove-schody.php. Vybrat mezi nimi však nemusí být zrovna jednoduché.

Pokud navštívíme některý z plaveckých bazénů či aqvaparků, obvykle zde najdeme kromě výše zmíněného žebříku i klasické schodiště. To je často doplněno zábradlím, přičemž dlaždičky, které tvoří jeho povrch, jsou zdrsněné, aby se snížila pravděpodobnost uklouznutí.

Ta je oproti žebříku tou hlavní nevýhodou. Jistě, sestupuje se po nich pohodlněji, zvláště pak starším lidem. Relativně snadno se však může stát, že člověku podklouzne noha. A to může být pro osoby, které mají problémy s pohybem, především pak s dolními končetinami, velmi nebezpečné. Nejenže si mohou zlomit nohu, pokud se jim to stane ve větší hloubce a oni nedokážou vstát, můžou se i utopit. Proto je potřeba být při jejich používání opatrný.

Další nevýhodou je, že zabírají větší část prostoru. Proto je nenajdeme u klasických zahradních bazénů, které mají přeci jen menší rozměry, a kde je nutné využít k plavání každou volnou plochu. Navíc by v takovém případě mohlo dojít i k úrazu, neboť voda zkresluje prostor pod sebou, a tak by plavec mohl do schodů velmi snadno narazit.

Zmínit samozřejmě musíme i skokanské můstky a rampy, neboť i ty se počítají za vstup do bazénu. Jejich používání se však doporučuje pouze zkušenějším plavcům. Proto jsou mnohdy nevyužité a u rodinných bazénů je v podstatě nenajdeme. Jestliže tedy uvažujeme o stavbě bazén na naší zahradě, bude pravděpodobně žebřík tím nejlepším řešením. To však neznamená, že bychom se nemohli podívat i po těch ostatních, a uvážit, zda by některé z nich nebylo přeci jen pro nás výhodnější.