Každý ÄlovÄ›k má svůj typický životní styl. Myslím si, že vůbec není žádný ÄlovÄ›k, který by Å™ekl, že je mu úplnÄ› jedno, jaký vyznává životní styl. V poslední dobÄ› je velice moderní, že lidé žijí takovým spíše zdravým životním stylem a podobnÄ›. Mnoho lidí také si dokonce bere různé výživové poradce a nebo také cviÄitele a osobní trenéry, aby právÄ› je uÄili cviÄit. No, aby taky nauÄili pořádnÄ› se kvalitnÄ› stravovat. Víte, co jsem slyÅ¡ela? Že za posledních deset let opravdu pÅ™ibylo obézních dÄ›tí. A nejenom dÄ›tí, ale také obézních lidí a dospívajících. SamozÅ™ejmÄ›, že nejhorší životní styl je takový, když malé dÄ›ti už mají nadváhu a nebo jsou opravdu hodnÄ› obézní.

Znám nÄ›kolik dÄ›tí, kteří tÅ™eba jeÅ¡tÄ› nedosáhli ani deseti let vÄ›ku a už mají tak Å¡patný životní styl, že potom tÅ™eba náprava může být opravdu hodnÄ› zdlouhavá. VÅ¡ichni víme, ale jistÄ› tušíme, že když nÄ›kdo opravdu Å¡patnÄ› jí a nedokáže si hlídat jídelníÄek, tak samozÅ™ejmÄ› potom těžko se to napravuje. Životní styl zmÄ›nit jenom tak ze dne na den vůbec nejde. A když ano, tak je to velice složité a nároÄné. Je to nároÄné hlavnÄ› na psychiku, a když lidé jsou tÅ™eba zvyklí a hodnÄ› závislí na cukru, tak se to velice těžko odbourává.

Proto si myslím, že dÄ›ti by mÄ›ly sladkosti dostávat pouze jenom za odmÄ›nu anebo výjimeÄnÄ›. Když to tak vezmu, tak pÅ™eci cukr nám lidem opravdu nic nedává, cukr akorát dá to, že máme chvilkovou energii. Já bych energii spíše tÄ›lu dodávala úplnÄ› nÄ›jak jinak, a to tÅ™eba ovocem. Ovoce je zdravé. Já vyznávám takový zdravÄ›jší životní styl. SamozÅ™ejmÄ›, že nic nepÅ™eháním a také obÄas si dám Äokoládu nebo omáÄku, ale snažím se spíše žít zdravÄ›. A také dávám pÅ™ednost pohybu, než abych se nÄ›kde válela doma u televize na gauÄi. Tento životní styl nemám ráda a jsem ráda, že moje maminka nás také uÄila opravdu hodnÄ› pohybu a zdravému životnímu stylu.

Každý máme svůj vlastní osobitý životní styl. Do životního stylu nepatří jen to, jak se stravujeme a jestli pravidelnÄ› sportujeme, ale také to, Äemu věříme a co považujeme za správné. Jak se toto pojí s naším životním stylem? OdpovÄ›Ä je mnohdy nasnadÄ›. StaÄí se zamyslet nad tím, jak vypadá náš život a podle Äeho se řídí. KrásnÄ› jsou tyto rozdíly vidÄ›t na životech lidí v minulém, komunistickém, režimu.

Tam byli pomÄ›rnÄ› jasnÄ› rozdÄ›leni lidé, kteří Å¡li nebo naopak neÅ¡li ruku v ruce s komunistickým myÅ¡lením a chováním. Pokud jste věřili v urÄité zásady a hlasitÄ› nebo alespoň polohlasem jste se k nim hlásili, bylo velmi pravdÄ›podobné, že Váš způsob života nebyl příliÅ¡ zdravý. Neustálá kontrola, zákaz nebo skrývání toho, co říkáte Äi dokonce toho, co si myslíte, vede k neustálému stresu, který v dneÅ¡ní dobÄ› tak hlasitÄ› zavrhujeme. Vrcholem toho vÅ¡eho bylo, pokud jste se jako politický vÄ›zeň dostal do vÄ›zení. Pak jste nejen že museli každý den odolávat bití a nadávkám bachařů, ale také jste vykonávali tu nejtěžší práci, například v uranových dolech. Není proto divu, že se tito lidé z vÄ›zení vraceli ve zdevastovaném stavu, kdy mnohdy nebyli schopni zaÄlenit se zpátky do běžného způsobu života.

      Pokud jste naopak vyjadÅ™ovali souhlas s uÄením tehdejší doby. Byl Váš kariérní postup a klidný život pomÄ›rnÄ› jednoduÅ¡e zajiÅ¡tÄ›ny.

      Je tedy jasné, že životní styl každého z nás je do velké míry dán také tím, co považujeme za nemÄ›nné hodnoty. I když v dneÅ¡ní dobÄ› tento aspekt není již tak výrazný, pořád tu je a bez povÅ¡imnutí urÄuje smÄ›r a tempo naÅ¡eho života, i života například naších dÄ›tí. Proto je velmi důležité, jaké knihy běžnÄ› máme na noÄním stolku, jaké filmy sledujeme a s kým se běžnÄ› setkáváme, protože to je pÅ™esnÄ› to, co nás bude v životÄ› formovat dál, a co tedy bude urÄovat náš životní styl.