Je jasné, že pokud chceme něco na záhonku pěstovat, ať už se jedná o zeleninu či květiny, musíme se o něj starat. A ani zdaleka se nejedná pouze o zalévání. Nutné jsou i další činnosti, přičemž některé jsou mezi lidmi oblíbenější než jiné. A jednou z těch, které má skutečně rád jen málokdo, je bezesporu okopávání. A není divu.
Při této činnosti provzdušňujeme půdu tím, že ji pomocí zahradnického nářadí narušujeme. Zároveň přitom vytrháváme a odstraňujeme veškerý plevel, a to včetně kořenů. Samozřejmě tuto činnost nemůžeme dělat ihned po sázení. Je nutné počkat, až naše plodiny porostou natolik, abychom je dokázali rozeznat od plevele. Pokud však budeme poctivě zalévat, nebude to trvat dlouho.
Vzhledem k tomu, že je to něco, co málokdo dělá rád, se nabízí otázka, proč je to vlastně tak důležité. Přeci jen tím rostlinám nedodáváme nic, co potřebují k životu a bez čeho by se neobešly. Při zalévání jim dáváme vodu, při hnojení živiny. Avšak co jim dáváme při pletí a okopávání? Ve skutečnosti mnohem více, než bychom si mohli myslet.
Rostliny totiž dýchají i pomocí kořenů, byť ne v takové míře, jako listy. Proto je nutné, aby k nim proudilo alespoň trochu vzduchu. Tak se mimo jiné také zabrání tomu, aby začaly hnít, zvláště pokud je půda dlouhodobě vlhká. Jistě, můžeme to nechat na přírodních okopávačích, jako jsou žížaly či krtci, avšak tito obvykle nejsou dostatečně dobří, nehledě na to, že se jen zřídka omezí jen na náš záhon a to tak, jak je potřeba.
Co se pletí týče, pak by kořeny těchto rostlin mohly omezovat naše plodiny. Jednoduše řečeno by jim braly živiny a zároveň je utiskovaly. Důsledkem by byly mnohem menší výnosy, případně mnohem méně krásné květiny. Proto je to proces, který by nikdo neměl zanedbávat, byť se nám do toho nechce. Věřte, že nakonec budeme velmi dobře odměněni.